Nutnost jednoty slastí a rozumu v blaženém životě v dialogu "Filébos"

Abstract

Co je skutečně blažený život? Omezuje se šťastný život pouze na slasti a je pak blaženost života určována jen množstvím slastí, které obsahuje? Anebo spočívá štěstí života v poznání, a tedy v rozumném životě? Cílem této práce je podat jednoznačnou odpověď na tyto otázky prostřednictvím Platónovy filosofie, konkrétně skrze analýzu dialogu Filébos. Dialog Filébos lze bez váhání označit za jedno z klíčových Platónových děl, v němž jsou jeho etické názory předloženy v plné šíři. Platónova etika je zde úzce spjata s metafyzikou, s níž myslitel své etické přesvědčení neoddělitelně propojuje. Přestože se práce zaměřuje především na otázku slasti, jejích druhů a jejího vlivu na člověka, hédonismus v žádném případě nepředstavuje hlavní řešení k dosažení blaženého života. V Platónově etice je blažený život dosažitelný výhradně skrze rozumnost a zároveň skrze uměřenost slastí. V takovém životě mají některé slasti své místo, avšak přesto je tento život především zasvěcen rozumu jakožto příčině blaženosti. Rozum plní funkci omezování přebytků a zároveň umožňuje uchopení nejvyšší pravdy, což vede k blaženosti, po níž každý touží.