Postavy prarodičů v jazykově české krásné literatuře od poloviny 19. do poloviny 20. století

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá problematikou postav prarodičů v jazykově české krásné literatuře od poloviny devatenáctého do poloviny dvacátého století. Cílem této práce je prozkoumat způsoby, jakými jsou postavy prarodičů v literatuře vymezeného období zobrazovány a následné sestavení vlastní typologie postav prarodičů. Teoretická část se zabývá tím, jak bylo v tomto období stáří vnímáno, jak se postavení prarodičů vyvíjelo, i skrze gender, a jaký vliv mohla mít přítomnost prarodičů na jejich vnoučata. Praktická část potom pracuje s vybranými literárními prameny, díky kterým je vytvořena typologie postav prarodičů. Ta se skládá ze dvou částí. První se zaobírá obecnějšími aspekty, skrze které jsou prarodiče charakterizovány (např. věk, vzhled, fyzická kondice atd.) Druhá část je založena na charakterových vlastnostech prarodičů (laskavost, lakomost, zbožnost aj.) Díky této typologii bylo zjištěno, že se postavy prarodičů za vymezené období proměňují jen velmi málo. V literatuře druhé poloviny devatenáctého století jsou ale hojně zastoupeny a jsou neodmyslitelným aspektem, který tvoří českou literaturu.