Radiační zátěž pacientů při SPECT/CT vyšetřeních

Abstract

Úvod: Bakalářská práce se zabývá hodnocením radiační zátěže pacientů během vyšetření na hybridních kamerách SPECT/CT. Tato zobrazovací metoda kombinuje funkční informaci získanou pomocí radiofarmaka s anatomickým zobrazením z CT, což zvyšuje diagnostickou přesnost, ale zároveň vede k expozici pacienta ionizujícímu záření z více zdrojů. Cíle: Hlavním cílem práce je zhodnotit celkovou efektivní dávku u tří vyšetření: scintigrafie skeletu, perfuzní scintigrafie myokardu a scintigrafie příštítných tělísek. Výzkum je zaměřen na vyčíslení přesného podílu CT složky a na detailní srovnání dat po instalaci nového skeneru Revolution Evo. Získané hodnoty jsou následně porovnávány s běžným rentgenem, plně diagnostickým CT a také s aktuálními celosvětovými průměry. Metody: Výzkum vychází z retrospektivní analýzy klinických dat. Vnitřní ozáření z aplikované látky se počítá dle standardních přepočtových koeficientů, odhad zevní dávky z rentgenky je uskutečňován pomocí počítačového softwaru VirtualDose. Tento program simuluje dráhy fotonů metodou Monte Carlo přímo na trojrozměrném voxelovém modelu pacienta. Výsledky: Výsledky ukazují, že absolutní většinu radiační zátěže tvoří samotné radiofarmakum. Přidaná CT složka představuje pouze zlomek celkové obdržené dávky. Například u perfuzní scintigrafie myokardu tvořila přibližně 3 %. Tato nízká hodnota je z velké části dána nasazením moderní technologie s automatickou modulací proudu, která vliv rentgenky potlačuje. Oproti předchozí kameře klesla dávka z CT u myokardu z 3,4 mSv na 0,54 mSv. Analýzou bylo dále zjištěno, že v porovnání se světovými daty sledované pracoviště dosahuje velmi příznivých hodnot. Závěr: Optimalizované protokoly na studovaném pracovišti prokazatelně chrání pacienty před zbytečným přezářením. Díky nim lze hybridní zobrazení využívat naplno, protože lokalizační sken zatíží organismus výrazně méně než plnohodnotné diagnostické CT.