Samosíťující polymerní disperze s biocidním účinkem

Abstract

Součástí této diplomové práce je literární rešerše zabývající se přípravou vodou ředitelných polymerních disperzí pomocí emulzní polymerace a tvorbou nátěrových filmů s využitím samosíťujících systémů. Dále je zde popsáno systematické dělené mikroorganismů a možný problém jejich výskytu. Důraz byl kladen také na rešerši antimikrobiálních látek, které je možné přidávat do nátěrů bez většího dopadu na životní prostředí a člověka. Experimentální část práce se věnuje přípravě latexů obsahujících různé koncentrace 2,2,2-trifluorethylmethakrylátu a zároveň různé koncentrace přidávaných nanočástic oxidu hořečnatého, které mají působit jako biocid. U připravených latexů byly vyhodnoceny základní vlastnosti sušina, pH, viskozita, vodivost, velikost částic a zeta potenciál. Dále také minimální filmotvorná teplota, teplota skelného přechodu a reálný obsah nanočástic MgO v polymerním materiálu. Z latexů byly také vytvořeny nátěrové povlaky, u kterých byly sledovány fyzikálně-mechanické vlastnosti, chemická odolnost, citlivost vůči působení vody, povrchové vlastnosti pomocí tenziometrických měření a především antimikrobiální vlastnosti. Dále byla hodnocena změna vlastností nátěrových filmů po přídavku komerčního antimikrobiálního aditiva, pyrithionu zinečnatého, a to nejen z pohledu změny antimikrobiálních vlastností, ale také lakařských vlastností.