Specifika léčby periprotetických zlomenin

Abstract

Úvod: Diplomová práce se zabývá specifikou léčby periprotetických zlomenin. Výskyt periprotetických zlomenin neustále roste, což odpovídá rostoucímu počtu implantovaných primárních totálních náhrad kyčelního a kolenního kloubu. Jedná se o závažnou komplikaci, jejíž léčba je z chirurgického hlediska náročná. Cíl: Cílem práce bylo retrospektivně analyzovat pacienty s periprotetickými zlomeninami a zhodnotit léčbu a vybrané perioperační parametry. Metody: Průzkum je realizován retrospektivní kvantitativní analýzou. Údaje byly získány z dokumentace pacientů, kteří byli hospitalizováni od září 2021 do prosince 2025, kvůli periprotetické zlomenině v oblasti totální endoprotézy kyčelního a kolenního kloubu. Byly zaznamenány demografické údaje (pohlaví, věk, BMI), typ primární endoprotézy, klasifikace zlomenin, typ léčby a perioperační parametry. Data byla následně zpracována a statisticky vyhodnocena v softwaru IBM SPSS Statistics 25 a Microsoft Excel. K výpočtu hypotéz byl použit studentův T-test pro nezávislé výběry, korelace a Pearsonův chí-kvadrát test. Výsledky: Průzkum ukázal, že periprotetické zlomeniny se nejčastěji vyskytují u starších pacientů, a to převážně žen. Vznikají na podkladě nízkoenergetického traumatu, kde v průzkumu dominoval pád. Nejčastější lokalizací periprotetické zlomeniny byl kyčelní kloub (81,50 %), kde nejčastějším typem dle vancouverské klasifikace byla kategorie B2 (37,70 %). Z hlediska léčby byla u kyčelního kloubu častěji indikována reimplantace (43,40 %), zatímco u kolenního kloubu převažovala osteosyntéza (83,33 %). Statistická analýza neprokázala závislost mezi typem léčby (reimplantace vs. osteosyntéza) a délkou operace či množstvím krevních ztrát. Celková mortalita u pacientů dosáhla 18,50 %, přičemž 58,30 % úmrtí nastalo do jednoho roku od vzniku zlomeniny. Závěr: Na základě získaných výsledků lze konstatovat, že periprotetické zlomeniny představují vysoce komplexní problém s významným dopadem na zdravotní stav pacientů. Úspěšná léčba vyžaduje individuální přístup založený na zhodnocení stability implantátu, kvality kostní tkáně a celkového stavu pacienta.