Význam vztahu k jednomu člověku v Platónových dialozích

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá otázkou významu vztahu k druhému člověku v Platónově pojetí lásky. Cílem práce je zkoumat, zda je tento vztah v Platónových dialozích chápán především jako prostředek k dosažení vyšších cílů, nebo zda má také vlastní hodnotu. Analýza se zaměřuje na dvě klíčová místa Platónovy filosofie lásky, a to na Sokratovu palinódii v dialogu Faidros a na Sokratovu řeč v dialogu Symposion, v níž je představen výklad kněžky Diotimy o vzestupu lásky. Práce ukazuje, že ve Faidru je vztah k druhému člověku chápán jako významné a trvalé pole etického a duchovního formování, zatímco v Symposiu je tento vztah spíše počátečním stupněm na cestě k poznání krásy samotné. Platónovy dialogy tak představují dvě odlišná pojetí vztahu mezilidské lásky a nadsmyslového cíle lásky.