Elektronická zdravotní dokumentace, bariéry a příležitosti z pohledu nelékařských zdravotnických pracovníků

Abstract

Diplomová práce se věnuje elektronické zdravotní dokumentaci (EZD) v podmínkách probíhající digitalizace českého zdravotnictví. Zaměřuje se především na to, jaké překážky a naopak možnosti přináší zavádění elektronických systémů do každodenní praxe nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP). Součástí práce je také zohlednění aktuální legislativy, zejména zákona č. 325/2021 Sb., o elektronizaci zdravotnictví, a zasazení tématu do širšího kontextu rozvoje eHealth v České republice. Teoretická část vymezuje základní pojmy spojené s digitálním zdravím, popisuje kompetence NLZP a specifika práce s dokumentací v digitálním prostředí. Na základě odborných zdrojů shrnuje jak přínosy digitalizace, tak i její rizika. Praktická část vychází z kvalitativního výzkumného šetření realizovaného v oblastním zdravotnickém zařízení prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů. Výzkumný soubor tvořilo osm nelékařských zdravotnických pracovníků (všeobecné sestry, porodní asistentky, záchranáři a fyzioterapeuti) a jeden lékař pro zajištění metodologické triangulace dat. Získané výpovědi byly zpracovány metodou otevřeného kódování a induktivní tematické analýzy. Výsledky výzkumu odhalují existenci tzv. paradoxu digitalizace - stavu, kdy technologie určená k zefektivnění práce paradoxně zvyšuje administrativní zátěž a odčerpává čas od přímé ošetřovatelské péče. Mezi hlavní přínosy respondenti řadí automatizaci sběru dat a zvýšení bezpečnosti pacienta skrze digitální kontrolu medikace. Jako kritické bariéry byly identifikovány technická nestabilita, rigidita softwarových modulů a deficit hardwarového vybavení. Významným nálezem je fenomén "aktualizačního traumatu", kdy aktuakizace systému narušují již funkční moduly a zvyšují rezistenci personálu. Závěrečná část shrnuje hlavní zjištění a nabízí doporučení pro praxi, zejména pro management zdravotnických zařízení. Ta se týkají například lepší podpory uživatelů, zapojení klíčových pracovníků do procesu změn nebo většího důrazu na spolupráci při vývoji a úpravách informačních systémů. Práce zároveň poukazuje na to, že úspěšná digitalizace není jen otázkou technologií, ale především lidí, jejich zkušeností a ochoty nové nástroje přijmout a efektivně využívat.