Jednota a mnohost nejvyššího lidského dobra v Aristotelově Etice Níkomachově

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá otázkou, zda Aristotelés v Etice Níkomachově konzistentně udržuje pojetí jednoho nejvyššího lidského dobra (eudaimonia), nebo zda se v rámci díla objevují známky vnitřní pluralizace tohoto pojmu. Na základě textové analýzy je zkoumáno, zda lze eudaimonii, kterou Aristotelés označuje za cíl veškerého lidského jednání, chápat jako jednotný a stálý princip, nebo zda její rozdělení na praktickou a rozjímavou formu naznačuje vnitřní napětí či vývoj jeho etického systému. Práce rovněž zohledňuje různé sekundární interpretace, které se rozcházejí v pohledu na jednotu či mnohost nejvyššího dobra. Na základě provedené analýzy dospívám k závěru, že Aristotelés v Etice Níkomachově přiznává nejvyšší postavení kontemplativní činnosti rozumu, zatímco praktické ctnosti zakládají pouze druhotnou formu blaženosti. Praktický život je přitom nezbytný jako podmínka a rámec, v němž se kontemplace může vůbec uskutečnit.