Hrabě hraje divadlo. Leopold II. Lažanský z Bukové (1854 - 1891)

Abstract

Majitel panství Chyše na Karlovarsku hrabě Leopold II. Lažanský (1854-1891) miloval divadlo. Deset let se pokoušel prosadit se jako herec na německojazyčných scénách v Rakousko-Uhersku a snažil se také o vlastní divadelní podnikání. V roce 1886 kandidoval jako poslanec za písecký obvod do říšské rady a po svém zvolení vstoupil do mladočeského klubu. V parlamentu proslul svou pročeskou nacionální rétorikou a různými extempore. Zemřel v 37 letech a zanechal po sobě několik nemanželských dětí. Jednou z jeho dcer byla Leopoldina Klotylda Volková (1888-1970), zvaná Ilka, která se provdala za dědičného prince Ferdinanda Josefa Lobkowicze z roudnické knížecí linie. Leopoldu II. Lažanskému bylo doposud věnováno nemnoho slovníkových hesel a jen pár dílčích studií. Pokud jde o historickou paměť, stál Leopold ve stínu svého mladšího bratra Vladimíra Lažanského, následného dědice chyšského panství. Předkládaní disertační práce je jeho první ucelenou biografií, jež stojí na bohatém heuristickém základu. Využívá převážně pramenů z rodinného archivu a archivu velkostatku, přičemž nejvíce těží z egodokumentů a dobového tisku. Hojně byly využity také písemnosti institucionálního charakteru z archivů v České republice a Rakousku. Při interpretaci pramenů používá interdisciplinární postupy, v nichž kombinuje teoretická východiska sociálních dějin, mikrohistorie, teatrologie a paměťových studií, souhrnně kulturních dějin. Cílem práce je odvyprávět individuální příběh hraběte a na jeho pozadí co nejdůkladněji vykreslit historický a společenský kontext v oblastech jeho veřejného působení, zvláště v oblasti divadelní a oblasti politické. Divadlo je přitom jedním z klíčových témat a tvoří také základní interpretační rámec této práce. Autorka se pokouší charakterizovat postavení chyšské větve hrabat Lažanských, popisuje jejich rodinné strategie, věnuje se Leopoldovým rodičům a charakterizuje jeho dětství, výchovu a vzdělání. Dále rozebírá okolnosti, které jej vedly k rozhodnutí stát se profesionálním hercem. Popisuje průběh Lažanského divadelní kariéry a analyzuje příčiny, proč se mu nepodařilo prosadit se jako herec; charakterizuje přitom dobové divadlo, a to zvláště po jeho provozní stránce. Politickou kariéru hraběte chápe vesměs jako pokračování kariéry divadelní, neboť záměrem Lažanského v první řadě bylo na sebe upozornit a poutat na sebe pozornost. Metafora divadla použitá v názvu práce tak vystihuje Lažanského teatrálnost i rozporuplnost jeho povahy. Ta se projevila i v soukromé sféře a v jeho privátním životě. Lažanský se projevoval kontroverzně i jako majorátní pán v Chyši i při řízení velkostatku. Vzájemný poměr hraběte a obyvatelů panství, jež byli převážně německé národnosti, byl napjatý až vyostřený. Komplikované byly i Lažanského vztahy rodinné a milenecké. Hrabě žil bouřlivým milostným životem a zplodil nejméně šest nemanželských potomků, přičemž dvě dcery vyrůstaly u něj na zámku. V případě Zdenky Martinové, Ilky Volkové a Leopolda Knieriema se autorce podařilo dopátrat jejich pozdějších osudů. Disertační práce reflektuje také Lažanského život po životě. Spisovatel Bruno Brehm jej učinil hlavní postavou svého románu Ein Graf spielt Theater. O Leopoldu Lažanském se zmiňuje také Karel Čapek, který pracoval jako vychovatel v rodině Vladimíra Lažanského. Leopold se též objevuje v próze Marie Šulcové Kruh mého času. Biografie Leopolda II. Lažanského je příspěvkem k poznání života šlechty v Rakousko-Uhersku. Lažanského případ ukazuje, že důsledky modernizačních procesů, s nimiž bylo též spojené šíření individualismu, non-konformismu, ale také nacionalismu, zasáhly v posledních desetiletích 19. století všechny společenské vrstvy, a to včetně šlechty, která se doposud počítala mezi její nejkonzervativnější reprezentanty.