Abstrakt:
Diplomová práce se zabývá zobrazováním sirotků v české literatuře první poloviny 20. století. Cílem práce je provedení narativního rozboru postav v dílech Marie Majerové, Jarmily Glazarové, Marie Pujmanové, Boženy Benešové, Olgy Barényiové, Josefa Karla Šlejhara či Zikmunda Wintera. Práce se zaměřuje na způsob, jakým jsou sirotci zobrazeni, na jejich typizaci, tematizaci osiření a proměnu využití motivu sirotka v čase. Literární díla jsou zasazena do historicko-společenského kontextu, představena je také právní úprava osiření a nastíněna sociální politika zkoumaného období. Pozornost je věnována i genderovému hledisku problematiky.
