Postup se zaměřuje na restaurování skleněných mozaik z 2. pol. 20. století, které byly v rámci původní technologie osazovány do epoxidové pryskyřice. Výhodou měl být vznik lehkých, snadno transportovatelných konstrukcí (panelů). Pro podkladové desky těchto panelů byly používány různé materiály jako ocelová výztuž, hliníkový plech, ale i dřevotřísková deska.
V průběhu času se ukázalo epoxidové lůžko jako nevhodné, zvláště v exteriérových podmínkách, kde často docházelo k jeho degradaci či úplnému rozpadu.
Proto bylo nutné zvažovat nahrazení původního osazovacího materiálu novým. Výměna podložky je v rámci památkového postupu ilustrována na třech mozaikových realizacích, konkrétně na skleněné štípané mozaice, která je příkladem mozaiky zalévané epoxidem z rubu s vloženou kovovou konstrukcí, a na dvou mozaikách z mačkaných kostek, které reprezentují mozaiku lepenou epoxidem na podkladovou dřevotřískovou desku. Pro oba typy mozaik byl vyvinut zcela nový, stabilnější systém osazení mozaikových kostek.
