Abstract:
Tato práce se zabývá českými evangelickými sbory ve východní a jihovýchodní Evropě, které vznikly po vystěhování českého obyvatelstva do okrajových částí habsburské monarchie. Důvody k vystěhování byly ekonomického rázu. Tyto sbory vznikly v 19. a na počátku 20. století. Potomci Čechů v rámci orální historie vyprávějí své vzpomínky na minulost sboru a komunity. Práce zaznamenává, jak poslední čeští evangelíci vzpomínají na své dějiny. Dále hledá společné rysy kolektivní paměti napříč všemi komunitami a identifikuje faktory, které pomáhají k jejímu zachování.
