Abstrakt:
Tato práce se zaměřuje na vývoj a proměnu konceptu náboženské tolerance od počátku křesťanství, podrobněji je pak rozebrána v době vzniku protestantských proudů, kdy se rozpadá křesťanská jednota. Jsou představeny různé důvody pro toleranci či intoleranci prosazované jednotlivými reformátory,
ale i katolickými představiteli. Také jsou nastíněny okolnosti, které vedly k počátkům vnímání náboženské tolerance jako morální povinnosti. Studium děl odborníků zabývajících se náboženskou tolerancí mě dovedlo k závěru,
že západní model náboženské tolerance staví na teologickém základu křesťanství. Následně uvádím implikace těchto závěrů do současnosti.
