Abstrakt:
Po sedmileté válce (1756–1763) odešlo množství tzv. „pruských emigrantů“ do Čech. Tito migranti přišli hlavně z Kladského hrabství a Slezska. Jejich vlast byla natrvalo připojena k Prusko, ale mnoho katolíků zůstalo loajálních Habsburkům. Někteří z nich našli své útočiště v českém pohraničí. Později se část z nich přestěhovala do českého vnitrozemí. Mezi lety 1780 a 1785 založili, nebo se na založení podíleli, dvanáct vesnic nedaleko Pardubic a jednu osadu na poděbradském panství. Německy mluvící osadníci přicházeli do čistě českých oblastí. Cílem tohoto článku je analyzovat průběh této migrace, kolonizace, integračních a později asimilačních procesů, které vedly k zániku německého osídlení do začátku dvacátého století. Pozornost bude věnována kolektivní identitě imigrantů a jejich potomků, jejich vztahům k českému okolí, sňatkovým strategiím, demografickým trendům a proměnám jazykové identity. Bude též poreferováno o pozůstatcích zaniklého německého osídlení, a to včetně osudu posledního rodilého mluvčího němčiny.
