Tato práce je zaměřena na studium vlivu obsahu retardující komponenty na uvolňování účinné látky z matricových tablet. Jako modelová účinná látka byla použita kyselina salicylová. Vliv retardující složky byl studován v hydrofilních systémech na bázi polyvinylakoholu (Parteck SRP 80) a lipofilních systémech na bázi glyceryl dibehenátu (Compritol 888 ATO). Tablety byly připraveny metodou přímého lisování. Zjištěné závěry byly získány na základě disolučních testů a nelineární regresní analýzy. Bylo zjištěno, že v systémech na bázi polyvinylakoholu pojivo neovlivňuje ani mechanismus, ani rychlost uvolňování kyseliny salicylové. Také bylo zjištěno, že rychlost uvolňování klesá s rostoucím obsahem retardantu. U systémů na bázi glyceryl dibehenátu také klesala rychlost uvolňování kyseliny salicylové s rostoucím obsahem retardační složky. Formulace s obsahem 5 % glyceryl dibehenátu vykazovala odchylky od předpokládaného chování. Mechanismus uvolňování léčiva z hydrofilních a lipofilních tablet je rozdílný.
