Nanofiltrace ibuprofenu a diklofenaku, tedy léčiv, která jsou společností hojně užívána pro úlevu od bolesti, byla provedena na nanofiltračních membránách AFC 80 a AFC 40. Pro experimenty byl připravován modelový nástřik každého léčiva. Rejekce léčiv byla zkoumána při různých provozních podmínkách (tlakový rozdíl, pH, iontová síla a rychlost proudění nástřiku). Rostoucí tlakový rozdíl působil na rejekci léčiv na obou membránách pozitivně. Pokles pH nástřiku rejekci ibuprofenu u membrány AFC 80 snížilo zanedbatelně. Podobně působila i snižující se rychlost proudění nástřiku u membrány AFC 40, kde byl pozorován vliv o něco výraznější. Rostoucí iontová síla vedla ke snížení rejekce diklofenaku v případě membrány AFC 40. Experimentálně zjištěné rejekce byly porovnávány s teoreticky vypočtenými hodnotami pomocí modelu Spieglera-Kedemové. Hlavním mechanismem zádrže léčiv na membráně AFC 80 byl pravděpodobně sterický efekt, zatímco u membrány AFC 40 se především uplatnil elektrický efekt.