Abstrakt:
Podle Thomase S. Kuhna se ve vědecké disciplíně s přechodem k vyspělé vědě nemění sama přítomnost paradigmatu, ale spíše jeho povaha. Cílem této studie je analyzovat povahu paradigmatu ve studiu mystiky. V předkládaném článku ukazuji, že studium mystiky sdílí charakteristické vlastnosti se školami nacházejícími se v před-paradigmatickém období, což se projevuje zejména absencí předem ustavené teorie. Přestože se disciplína nachází v před-paradigmatickém období, můžeme pozorovat, že členové probírané vědecké skupiny sdílí prvky, jež lze označit v Kuhnově pojetí jako paradigma. Ve studiu náboženství drtivá část badatelů sdílí theologický předpoklad o univerzálním výskytu fenoménu náboženství. Ve studiu mystiky je tento předpoklad považován za platný. Badatelé se totiž domnívají, že fenomén mystiky je obvykle kultivován náboženskou nebo kulturní tradicí. Zmíněný předpoklad v jejich výzkumu plní roli před-teoretické intuice, která sjednocuje vědeckou komunitu, pomáhá předvídat existenci studovaného fenoménu a interpretovat sebranou třídu faktů. K tomuto účelu členové vědecké komunity užívají jednoduché nástroje sloužící k identifikaci fenoménu mystiky nejenom v různých historických etapách vybraného náboženství, ale i v jiných náboženstvích a kulturách.
