Občanská vybavenost jako indikátor kvality života v nové developerské výstavbě

Abstract

Přelom 20. a 21. století je v České republice spojen především s procesem suburbanizace, jejíž rozmach byl pozastaven až ekonomickou krizí v roce 2008. I přesto, že její vlna byla poměrně silná a znamenala v některých městech citelný úbytek obyvatel, docházelo k bytové výstavbě i v centrech většiny regionů. Po útlumu v 90. letech došlo ke stabilizaci ekonomiky a vytvoření fungujícího a stabilního hypotečního trhu, ale i dalších možností financování bydlení. To umožnilo přístup k novému bydlení velké skupině obyvatel narozených v populačně silných 70. letech. Vzhledem k nepříznivým zkušenostem s družstevní formou výstavby v 90. letech a také s měnící se rolí samosprávy ve výstavbě nových bytů, převládla v prostředí měst jednoznačně developerská forma výstavby. Cílem tohoto příspěvku je na příkladu tří krajských měst vyhodnotit kvalitu života obyvatel nových developerských oblastí, přičemž byly hodnoceny především tvrdé faktory jako fyzická dostupnost jednotlivých služeb se zaměřením na urbanistické fungování lokalit. Samotná kvalita bytů nebyla sledována. Z urbanistického hlediska tak bylo vyhodnoceno, zda nové lokality vytvořily v rámci měst soběstačný subsystém či zda developeři pouze využili stávající infrastrukturu a do již fungujících lokalit zasadily nové objekty bez dalšího příspěvku k fungování území. V rámci výzkumu byla ve vybraných městech stejnými indikátory vyhodnocena rovněž kvalita života obyvatel sídlišť vzniklých v 70. a 80. letech minulého století. Mnohé tyto lokality trpěly v době svého dokončení citelným nedostatkem nabídky základních služeb a maloobchodních ploch. V závěru příspěvku je proto provedeno porovnání sídlištní výstavby s novou developerskou výstavbou.