Diplomová práce se zabývá problematikou viny u Sigmunda Freuda a Martina Bubera. Tato problematika je analyzována v kontextu Freudovy psychoanalýzy a Buberovy kritiky psychoterapie spolu s následnou obhajobou ontické povahy viny. První část se zaměří na analýzu pocitu viny v díle Sigmunda Freuda. Nejprve bude představen vývojový model osobnosti, kde zjistíme, za jakých okolností a kdy se podle Freuda s tímto pocitem u člověka setkáváme, dále jaké jsou zdroje tohoto pocitu a proč Freud uznává existenci prvotní viny jako dědičného hříchu. V této části budeme také řešit otázku, zda Freudova koncepce předpokládá nějakou morální hodnotu. Druhá část se zaměří na pojetí viny u Martina Bubera, konkrétně na jeho kritiku psychoterapeutického přístupu k vině a následnou obhajobu ontické povahy viny. Budeme řešit otázku, jak vina v člověku vzniká a jakým způsobem se s ní člověk může vyrovnat a na vhodném příkladu si ukážeme Buberův brilantní postřeh o posunu chápání viny. Poslední část pak blíže objasní, jaký vztah podle Bubera zaujímá člověk ke světu. Buber tvrdí, že každý člověk je odpovědný sám za sebe v tom smyslu, že jestliže se proviní, tak za své činy nese odpovědnost on a ne nikdo jiný. Je pouze na něm, zda se bude chtít se svou vinou vypořádat a pokračovat správnou cestou, cestou pravé existence.
