U pacientů s Alzheimerovou chorobou dochází v mozkové tkáni k nadměrné
fosforylaci proteinu tau a vzniku neurofibrilárních klubek a také k agregaci β-amyloidu,
který vytváří v mozku specifické útvary, tzv. „senilní plaky“. Současná diagnostika
Alzheimerovy choroby je převážně založená na behaviorálních a kognitivních testech,
na průkazu výrazných patologických změn v mozkové tkáni pomocí zobrazovacích technik
a na průkazu a kvantifikaci několika málo biologických markerů stanovovaných
v mozkomíšním moku. K jednoznačnému potvrzení diagnózy dochází až post mortem a to
histologickým nálezem v řezu mozkové tkáně.
