Abstract:
Práce je zaměřena na pojetí člověka a výchovy u Jana Patočky, významného českého filosofa. První kapitola se zabývá odlišností pedagogiky a filosofií výchovy. Je zde popsán význam a důležitost filosofie pro otázky výchovy. Tato kapitola přibližuje, co výchova z filosofického hlediska znamená. Jsou zde analyzovány předpoklady, možnosti a meze výchovy. Výchova je pojímána jako vztah člověka ke světu, ke společenství a k sobě samému. Především je zde promýšlen člověk jako vychovávaný a vychovatel jako vychovávající. Práce je zaměřena na výklad jednotlivých pojmů z oblasti filosofie výchovy. Patočkova výchova je péčí o duši, starostí o lidskost. Výchova míří nejen ke svobodě jedince, ale i druhých.
V druhé kapitole jsou nastíněny historické proměny výchovy, pozornost je zaměřena na Sókratův dialog, Platónskou paideiu, křesťanské educatio a především na J. A. Komenského a pojetí otevřené duše, která je schopna přesahu (transcendence).
Třetí kapitola rozpracovává lidskou existenci v souvislosti s péčí o duši. Duše je pojímána jako ovládnutí sebe sama. Tuto kapitolu doplňuje Patočkovo pojetí tří životních pohybů, které neodmyslitelně souvisejí s lidským bytím a péčí o duši.
