Práce pojednává o universalismu vychovatelské nauky Jana Amose Komenského. Pozornost je tu věnována vztahu jeho vychovatelské nauky k racionalismu 17. století, jejím filosofickým základům a theologickým kořenům.
Práce je zaměřena i k problému geneze universalismu v díle Komenského od České Didaktiky až po Všeobecnou poradu o nápravě věcí lidských. Dále pak je tu osvětlena zásada Komenského universalismu omnes - omnia - omnino. Pozornost je věnována i prostředkům Komenského universální vychovatelské nauky, novým pansofickým školám, knihám a učitelům.
Cílem Komenského vychovatelských snah byl problém, jak vychovat člověka, aby byl skutečně lidským. Komenského filosoficky a theologicky založená universální vychovatelská nauka je v komeniologii 20. století oceňována jako "pedagogika obratu", jež má člověka dovést k duchovní konverzi, překonat jeho egocentrismus a učinit z něj universální bytost, obrácenou k celku světa. Také těmto otázkám je v práci věnována pozornost.
