Práce se zaměřuje na tvůrčí psaní skrze smysly. Poukazuje na fenomén smyslovosti v české poezii dvacátého století: informuje o technikách již používaných a zároveň přichází s novými. Základní ideou je (znovu)přiblížení básnictví a tělesnosti. Životaschopnost nově vytvořených technik tvůrčího psaní autorka vyzkoušela na dobrovolnících.
