Diabetes mellitus 2. typu je závažné metabolické onemocnění, které má za následek řadu zdravotních komplikací. Jedna z nejzávažnějších je zhoršené hojení ran, které v mnoha případech může vést až k amputacím. Jako zvířecí model diabetu 2. typu byl použit potkan Zucker Diabetic Fatty (ZDF), který má mutaci leptinového receptoru. Tento potkan je novým modelem pro studium zhoršeného hojení ran vlivem diabetu. Naším cílem bylo zjistit metodou ELISA, jaké procesy se odehrávají v organismu potkanů během vývoje diabetu a stanovit, jak se v plazmě mění koncentrace bílkovin, které mají vliv na hojení. Dále je detekovat a lokalizovat v hojících se ranách pomocí imunohistochemie. Byly popsány měnící se hladiny glukózy, inzulínu, leptinu a inhibitoru plazminogenového aktivátoru (PAI-1) během vývoje diabetu. Tyto hladiny byly také zvýšeny u dospělých diabetických potkanů ve srovnání s kontrolami. Nebyly nalezeny významné rozdíly v koncentracích interleukinu-6 (IL-6) a fibrinogenu. Ve tkáni hojících se ran, odebrané v desátém dni, byl sledován IL-6, PAI-1 a fibrinogen. IL-6 byl ve velkém množství detekován převážně na povrchu diabetických ran a v okolí tukových buněk. Slabě pozitivní byly také fibroblasty. Nebyly nalezeny rozdíly v množství a lokalizaci u PAI-1 v kontrolních a diabetických ranách. Na PAI-1 byl pozitivní endotel kapilár a horní vrstva epitelu. Fibrinogen byl detekován ve formě fibrinové sítě na povrchu diabetických ran a v epitelu ran diabetických i kontrolních. Potkan ZDF je vhodný ke sledování mechanizmů zhoršeného hojení ran vlivem diabetu, ale není za daných podmínek vhodný ke sledování doprovodných změn diabetu, týkajících se plazmatických změn fibrinogenu a IL-6.
