Práce je věnována stručnému představení novopohanského kultu Wicca se zaměřením na jejich představu bohyně Velké Matky Země a stručnému vývoji náboženství s důrazem na ženské bohyně u nejstarších civilizací na euroasijském kontinentu od mladšího paleolitu až k antickým mystériím v době helénismu. Zabývá se komparací bohyní v uvedených náboženství. Komparace vychází ze dvou hlavních zdrojů. Jedním z nich jsou archeologické nálezy (starověké ženské sošky, svatyně, pohřebiště a svatá místa, která nám pomáhají pochopit náboženské rituály a organizaci). Druhým základním bodem je nemnoho písemných památek a mýtů. Cílem je zjistit, zda příslušníci Wiccy uctívají stejnou Bohyni a pokračují ve stejných rituálech a náboženství jako lidé v naší historii.
