Digitální knihovnaUPCE
 

2013 Interdisciplinarita v péči o kulturní dědictví

Permanentní URI k tomuto záznamuhttps://hdl.handle.net/10195/54253



"Předkládaný sborník shrnuje příspěvky, které zazněly na dvou konferencích uspořádaných v Litomyšli Fakultou restaurování Univerzity Pardubice v rámci projektu Platforma pro památkovou péči, restaurování a obnovu. Konference a nemenší měrou i tato publikace jsou nesporným dokladem dosažení cílů zmíněného projektu, k nimž mimo jiné patřilo vytvoření komunikačního prostoru pro setkávání pracovníků z nejrůznějších oblastí péče o kulturní dědictví. Dvoudenních konferencí se účastnilo několik desítek odborníků, jejichž profesionální zaměření, východiska, zkušenosti a názory se často značně liší, jejich společným jmenovatelem však vždy je problematika restaurování a památkové péče. Zajisté bychom těžko hledali vhodnější způsob, jak vytvořit předpoklady pro intenzivnější mezioborovou spolupráci, vzájemné pochopení a konečně pro nedocenitelné rozšíření obecného rozhledu v této oblasti, než byla tato odborná setkání a jejich výstup – sborník, který držíte v ruce.

Konference uspořádaná v roce 2013 se navíc přirozeně stala součástí oslav dvaceti let fungování restaurátorské školy v Litomyšli a poskytla tak prostor pro rekapitulaci zásadních momentů, které se v oblasti péče o hmotnou kulturu minulosti udály během posledních desetiletí a k nimž – mimo jiné také trvale proklamovaným požadavkem interdisciplinárního přístupu k problematice restaurování a památkové péče – činně přispěla i pořádající instituce, litomyšlská Fakulta restaurování Univerzity Pardubice." (Editorial: Petr Horák, Petra Hečková, Luboš Machačko)

Procházet

Search Results

Nyní se zobrazuje 1 - 1 z 1
  • Konferenční objektpeer-reviewedpublishedOtevřený přístup
    Umění, dějepis umění a péče o památky: Nesamozřejmé partnerství
    (Univerzita Pardubice, 2013) Horáček, Martin
    Příspěvek shrnuje historické proměny vztahu trojice profesí a všímá si zejména momentů, kdy se jejich zájmy dostaly do rozporu. Když umělci a historikové umění opustí představu kánonu vynikajících uměleckých děl minulosti, která by měla být novým uměním více či méně napodobována, nastává nezřídka situace, kdy se nová tvorba vymezuje vůči starší negativně a historik umění ji chápe jako legitimní projev, jemuž musí staré nutně ustoupit. Situace toho druhu jsou dokumentovány příklady architektonickými a urbanistickými (puristické rekonstrukce, vztah modernistických historiků architektury k produkci z 19. století a secesi, nový fenomén péče o památky brutalismu, které vyrostly na místě starších památek atd.). Kdy a proč se umělec a historik umění spojuje proti památkáři? Kdy se umělec s památkářem spojuje proti historikovi umění? A kdy se historik s památkářem spojuje proti umělci?!