Publikační činnost akademických pracovníků FR / FR Research Outputs
Permanentní URI k tomuto záznamuhttps://hdl.handle.net/10195/61749
Procházet
4 výsledky
Search Results
Konferenční objektpeer-reviewedpublished Omezený přístup Epitaf Jáchyma z Hradce v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci ve světle archivního, restaurátorského a materiálového průzkumu(Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., 2022) Míchalová, Zdeňka; Bartůňková, Lucie; Kuneš, PetrPříspěvek představuje archivní, restaurátorský a materiálový průzkum torza renesančního památníku nejvyššího kancléře Českého království Jáchymova z Hradce (1526–1565) v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Jindřichově Hradci, který dala v letech 1568–1578 vytvořit manželka zesnulého Anna Hradecká z Rožmberka (1530–1580). Dnešní epitaf je tvořen přízední edikulou se štukovou dekorací a nápisy, ovšem v archivních pramenech a starší vlastivědné literatuře je zaznamenána existence tumby, na níž se měla nacházet klečící postava Jáchyma z Hradce při modlitbě. Figura mohla být provedena buď v reliéfu nebo jako samostatná, plně plastická postava. Na vzniku díla se podílelo několik italských zedníků a štukatérů, přičemž jméno hlavního autora je neznámé, v pramenech je označen pouze jako “Vlach”. Dále je doložena účast kameníka Šimona Kouřimského, který vytesal nedochovaný mramorový náhrobek Jáchyma z Hradce a pasovského sochaře Hanse Maurera, jenž patrně vytvořil tumbu. Tumba byla zničena při požáru kostela v roce 1801 a edikula prošla obnovou. Restaurátorský a materiálový průzkum se soustředil na otázky po původním ztvárnění povrchu dochované části, opravným zásahům provedeným v minulosti a technologickým aspektům díla. Ačkoliv se ani na základě široce pojatého interdisciplinárního průzkumu nepodařilo zmíněné skutečnosti zcela objasnit, přesto náš výzkum vedl k ustavení dvou teorií o původní barevné podobě památky, které by však bylo možno ověřit až v průběhu konzervátorského zásahu, jenž se z pohledu znovunabytí kvalit původní modelace díla jeví jako více než žádoucí.Konferenční objektpeer-reviewedpublished Omezený přístup Kostel Narození sv. Jana Křtitele v Českém Rudolci jako pohřebiště nižší šlechty(Ústav dějin umění AV ČR, v. v. i., 2022) Míchalová, ZdeňkaPozdně gotický kostel Narození sv. Jana Křtitele v Českém Rudolci na jihozápadní Moravě představoval v období 15. a 16. století významné pohřebiště rytířských rodů Drhů z Dolan,vladyků z Maříže, Hodických z Hodic a Hodějovských z Hodějova. V době osmdesátých let 15. století, kdy rudolecké panství spravoval Václav z Maříže, došlo k přestavbě kostela na dvoulodí podle vzoru kostel sv. Jakuba v Telči, přestavěného pány z Hradce. Václav z Maříže dal kostel patrně i vybavit nástěnnými malbami a pořídil malovaný oltář a křtitelnici. V kostele se nachází i jeho náhrobník z roku 1480, který vznikl ještě za Václavova života, a náhrobky dalších členů jeho rodiny. Příklad aktivit Václava z Maříže ukazuje lokální variantu uměleckého mecenátu v jagellonské době. V roce 1582 v kostele vznikl štukový epitaf rodiny rytíře Jana Hodějovského z Hodějova, která sídlila v sousední vsi Markvarec. Umělecky velmi kvalitní, monumentální památník zobrazující Jana Hodějovského s manželkou a dětmi v životní velikosti, je v kontextu našeho renesančního sepulkrálního sochařství ojedinělý užitím polychromovaného štuku. Nejbližší analogii představují štukové figury Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna na tumbě v pohřební kapli Všech svatých na zámku v Telči. Blízká přátelská vazba je doložena i mezi objednavateli obou sepulkrálních monumentů Janem Hodějovským a Zachariášem z Hradce. Formální podobnosti obou děl jsou natolik těsné, že lze uvažovat o stejném autorovi. Kostel Narození sv. Jana Křtitele v Českém Rudolci, který fungoval pod patronátem místní rytířské šlechty, vypovídá o dosud velmi málo probádaných nárocích na uměleckou reprezentaci nižší aristokracie. Zároveň v sepulkrálních památkách uchovává informace o členech rytířských rodů, k nimž se vztahuje jen minimální množství písemných pramenů.Článekpeer-reviewedpublished Omezený přístup Eine vier Jahrhunderte lang verborgene Perle der Renaissancekunst aus den böhmischen Kronländern(2022) Bartůňková, Lucie; Míchalová, Zdeňka; Tišlová, Renata; Kovářík, ZdeněkDie Studie befasst sich mit der interdisziplinären Erforschung und Restaurierung des monumentalen Epitaphs des Rittergeschlechts der Hodějovský in Český Rudolec (Tschechische Republik). Das Werk aus dem Jahr 1582 wurde aus Granit und polychromem Stuck gefertigt. Die Polychromie, die teurere Materialien wie Marmor imitiert, stellt einen völlig einzigartigen Aspekt des Kunstwerks dar, der im mitteleuropäischen Kontext außergewöhnlich ist. Die Untersuchung wurde durch den schlechten Zustand des Werks erschwert, das vollständig von zweiten Farbschichten bedeckt war. Im Anschluss an die Untersuchungen wurde das Werk in seinen kunsthistorischen Kontext eingeordnet und ein sensibler, reversibler Restaurierungseingriff vorgenommen.Článekpeer-reviewedpublished version Omezený přístup Císařský sál zámku Bučovice ve 20. století - dokumentace, restaurování a prezentace(2020) Míchalová, Zdeňka; Vojtěchovský, Jan; Krajčírová, LuciaInteriéry zámku v Bučovicích, vybudovaného v poslední čtvrtině 16. století Janem Šemberou Černohorským z Boskovic za přispění císařského antikváře Jacopa Strady, představují mimořádně kvalitní ukázku manýristického umění na Moravě. Reprezentativní prostory v souvislosti se změnou využití zámku ztratily své původní určení a od sklonku 18. století až do konce druhé světové války sloužily k uložení archivu liechtensteinské účtárny. V období bezprostředně po válce pokračovalo utilitární využití nejcennějších prostor zámku. Po převzetí zámku Národní kulturní komisí byl objekt zařazen mezi prioritní objekty, které se měly zpřístupnit veřejnosti. V případě Bučovic mělo být v interiéru zámku zřízeno muzeum renesanční bytové kultury a z toho důvodu se mělo začít s restaurováním reprezentativních pokojů v přízemí. Díky bohatému spisovému materiálu a historické fotodokumentaci je možné poměrně přesně rekonstruovat průběh rozsáhlého restaurování. Způsob restaurování a prezentace sálu vytvářeli zástupci institucí poválečné památkové péče, nejdříve Národní kulturní komise, později Státní památkové správy, dále Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko a Krajského národního výboru v Brně. Restaurování začalo v roce 1952 v Císařském sále, kde se dochovala nejbohatší výzdoba v podobě štukových soch, reliéfů, nástěnných maleb a deskových obrazů osazených na klenbě. Práce byly zadány pražskému družstvu Tvar, které vzniklo v roce 1948 jako instituce sdružující umělce a restaurátory. Za družstvo jednal vedoucí restaurátorské sekce, architekt František Mayerhoffer, který navrhl první koncepci restaurátorského zásahu. Samotné práce prováděli sochař Miroslav Böswart a malíř Antonín Erhardt, jenž uvedl své zkušenosti s restaurováním v Itálii a v Německu. V první fázi restaurování bylo provedeno očištění štukových dekorací a dále bylo rozhodnuto, že budou provedeny drobné doplňky poškozených soch. Na groteskové výmalbě klenby byl proveden konzervační zákrok s neutrální retuší. Během prvního roku prací však došlo k zásadní obměně restaurátorského týmu. Malíř Erhardt za nejasných okolností z Bučovic odešel a na jeho místo nastoupil malíř Kutílek a další nejmenovaní spolupracovníci družstva Tvar. Ti opravovali lunety za štukovými figurami, kde vznikly rozsáhlé přemalby, a malby v okenních záklencích, na kterých se později objevily závažné problémy. Nakonec byla spolupráce s družstvem Tvar zcela ukončena a na místo byl v roce 1954 povolán jeden z nejzkušenějších odborníků v oboru nástěnné malby, František Fišer, který podrobil předchozí práce výrazné kritice. Zejména šlo o použití nesprávné fixáže, která způsobila odkupování barevných vrstev v okenních špaletách a na pozadí lunet. Císařský sál tak v krátkém čase, vedle opravy štukových dekorací, prošel třemi restaurátorskými zásahy na malbách: neutrální retuší, rozsáhlými přemalbami a opravou nesprávné fixáže. Ani zásah Františka Fišera však nebyl zcela uspokojivý, proto v osmdesátých letech 20. století na opravě špalet pokračoval František Sysel, jeho zákrok však zůstal nedokončený. Další úpravy sálu, jako výměna renesančních dveří nebo nahrazení původní cihelné podlahy mramorovou, byly motivované snahou o co nejlepší prezentaci památky, nerespektovaly však autentické detaily. Sami zástupci zúčastněných institucí nakonec konstatovali, že na poválečné Moravě šlo o náročnou akci, s níž nebyly dosud zkušenosti.