Publikační činnost akademických pracovníků FR / FR Research Outputs
Permanentní URI k tomuto záznamuhttps://hdl.handle.net/10195/61749
Procházet
4 výsledky
Search Results
Článekpeer-reviewedpostprint Omezený přístup Rizika a limity užití čisticích past při ošetření pískovce(2023) Ďoubal, Jakub; Bayer, KarolCílem článku je zmínit rizika, která jsou spojená s užíváním čisticích past na bázi hydrogendifluoridu amonného na křemenné pískovce a zejména pak na sochařská díla. Chemické čištění pomocí past na bázi hydrogendifluoridu amonného, případně jiných rozpustných fluoridů, je v běžné restaurátorské praxi dodnes poměrně rozšířenou metodou. Hlavním důvodem je snadná a rychlá aplikace, a tím i ekonomická výhodnost, která v situaci, kdy je cena často jediným kritériem výběru dodavatele, hraje důležitou roli. Nicméně tyto výhody jsou vykoupeny nízkou kontrolovatelností procesu (nerovnoměrnost očištění a nebezpečí přečištění), zanesením reziduí chemických látek a nečistot do porézního systému, nutností použití velkého množství vody na vymytí, a zejména pak nebezpečím narušení povrchu a tím i výrazného zrychlení degradačních procesů. Článek podrobně popisuje a zdůvodňuje limity použití čisticích past při restaurování, přičemž vychází ze zahraničních publikovaných studií, vlastních zkušeností autorů i výzkumu a je doplněn množstvím obrazového materiálu dokumentujícího popsané procesy.Článekpeer-reviewedpublished Omezený přístup Eine vier Jahrhunderte lang verborgene Perle der Renaissancekunst aus den böhmischen Kronländern(2022) Bartůňková, Lucie; Míchalová, Zdeňka; Tišlová, Renata; Kovářík, ZdeněkDie Studie befasst sich mit der interdisziplinären Erforschung und Restaurierung des monumentalen Epitaphs des Rittergeschlechts der Hodějovský in Český Rudolec (Tschechische Republik). Das Werk aus dem Jahr 1582 wurde aus Granit und polychromem Stuck gefertigt. Die Polychromie, die teurere Materialien wie Marmor imitiert, stellt einen völlig einzigartigen Aspekt des Kunstwerks dar, der im mitteleuropäischen Kontext außergewöhnlich ist. Die Untersuchung wurde durch den schlechten Zustand des Werks erschwert, das vollständig von zweiten Farbschichten bedeckt war. Im Anschluss an die Untersuchungen wurde das Werk in seinen kunsthistorischen Kontext eingeordnet und ein sensibler, reversibler Restaurierungseingriff vorgenommen.Článekpeer-reviewedpublished version Omezený přístup Fenomén renesančního štuku a jeho reflexe v současnosti(2021) Kuneš, Petr; Tišlová, RenataPříspěvek si klade za cíl čtenáře blíže seznámit s aktuálně probíhajícím výzkumným projektem ´Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě´, v rámci kterého většina dále prezentovaných statí čísla ZPP vznikla. Na úvod monotematického dvojčísla bychom rádi přiblížili širší souvislosti jeho vzniku a čtenářům blíže představili projekt, který je řešen ve spolupráci specialistů z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Národního památkového ústavu. Jeho náplní je široce pojaté, interdisciplinární studium fenoménu raně novověkého štukatérství na našem území. Nedílnou součástí problematiky, a tedy i řešení projektu je oblast praktické péče o tato díla. Ta zahrnuje výzkum druhotných zásahů, kterými štukatury ve své starší i recentní historii prošly, analýzu památkových hodnot a teoretických možností přístupů k jejich obnově a konečně také návrh a ověření konkrétních vhodných postupů a materiálů při jejich restaurování.Článekpeer-reviewedpublished version Omezený přístup Císařský sál zámku Bučovice ve 20. století - dokumentace, restaurování a prezentace(2020) Míchalová, Zdeňka; Vojtěchovský, Jan; Krajčírová, LuciaInteriéry zámku v Bučovicích, vybudovaného v poslední čtvrtině 16. století Janem Šemberou Černohorským z Boskovic za přispění císařského antikváře Jacopa Strady, představují mimořádně kvalitní ukázku manýristického umění na Moravě. Reprezentativní prostory v souvislosti se změnou využití zámku ztratily své původní určení a od sklonku 18. století až do konce druhé světové války sloužily k uložení archivu liechtensteinské účtárny. V období bezprostředně po válce pokračovalo utilitární využití nejcennějších prostor zámku. Po převzetí zámku Národní kulturní komisí byl objekt zařazen mezi prioritní objekty, které se měly zpřístupnit veřejnosti. V případě Bučovic mělo být v interiéru zámku zřízeno muzeum renesanční bytové kultury a z toho důvodu se mělo začít s restaurováním reprezentativních pokojů v přízemí. Díky bohatému spisovému materiálu a historické fotodokumentaci je možné poměrně přesně rekonstruovat průběh rozsáhlého restaurování. Způsob restaurování a prezentace sálu vytvářeli zástupci institucí poválečné památkové péče, nejdříve Národní kulturní komise, později Státní památkové správy, dále Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko a Krajského národního výboru v Brně. Restaurování začalo v roce 1952 v Císařském sále, kde se dochovala nejbohatší výzdoba v podobě štukových soch, reliéfů, nástěnných maleb a deskových obrazů osazených na klenbě. Práce byly zadány pražskému družstvu Tvar, které vzniklo v roce 1948 jako instituce sdružující umělce a restaurátory. Za družstvo jednal vedoucí restaurátorské sekce, architekt František Mayerhoffer, který navrhl první koncepci restaurátorského zásahu. Samotné práce prováděli sochař Miroslav Böswart a malíř Antonín Erhardt, jenž uvedl své zkušenosti s restaurováním v Itálii a v Německu. V první fázi restaurování bylo provedeno očištění štukových dekorací a dále bylo rozhodnuto, že budou provedeny drobné doplňky poškozených soch. Na groteskové výmalbě klenby byl proveden konzervační zákrok s neutrální retuší. Během prvního roku prací však došlo k zásadní obměně restaurátorského týmu. Malíř Erhardt za nejasných okolností z Bučovic odešel a na jeho místo nastoupil malíř Kutílek a další nejmenovaní spolupracovníci družstva Tvar. Ti opravovali lunety za štukovými figurami, kde vznikly rozsáhlé přemalby, a malby v okenních záklencích, na kterých se později objevily závažné problémy. Nakonec byla spolupráce s družstvem Tvar zcela ukončena a na místo byl v roce 1954 povolán jeden z nejzkušenějších odborníků v oboru nástěnné malby, František Fišer, který podrobil předchozí práce výrazné kritice. Zejména šlo o použití nesprávné fixáže, která způsobila odkupování barevných vrstev v okenních špaletách a na pozadí lunet. Císařský sál tak v krátkém čase, vedle opravy štukových dekorací, prošel třemi restaurátorskými zásahy na malbách: neutrální retuší, rozsáhlými přemalbami a opravou nesprávné fixáže. Ani zásah Františka Fišera však nebyl zcela uspokojivý, proto v osmdesátých letech 20. století na opravě špalet pokračoval František Sysel, jeho zákrok však zůstal nedokončený. Další úpravy sálu, jako výměna renesančních dveří nebo nahrazení původní cihelné podlahy mramorovou, byly motivované snahou o co nejlepší prezentaci památky, nerespektovaly však autentické detaily. Sami zástupci zúčastněných institucí nakonec konstatovali, že na poválečné Moravě šlo o náročnou akci, s níž nebyly dosud zkušenosti.