1.4 Závěr
Číselná soustava, kanonický rozklad, převod mezi číselnými sousavami, sčítání, odčítání, násobení, dělení.
Množina určitých znaků s pravidly, která slouží k zobrazování čísel, se nazývá číselná soustava. K zápisu čísel používáme nejčastěji pozičních číselných soustav, u nichž význam znaku závisí na jeho poloze v zápisu. Příkladem nepoziční číselné soustavy je římská číselná soustava. Nejběžnější poziční číselná soustava je číselná soustava o základu deset. Zejména v technické praxi se včak často setkáváme i se soustavami o základu 2, 8 nebo 16. Při práci s číselnými soustavami si musíme uvědomit, jaké číslice daná soustava používá. Počet číslic je roven základu a začíná se vždy od nuly.
Základem číselné soustavy může být libovolné přirozené číslo Z>1. Zápisu čísla an an-1 ... a1 a0 v soustavě o základu Z obecně odpovídá číslo
,
| kde | Z | je | základ soustavy, ze které převádíme do desítkové soustavy, |
| i | je | řád, i = 0, 1, ..., n, | |
| ai | je | koeficient i-tého řádu. |
Tento vztah se také používá pro převody čísel mezi různými číselnými soustavami.
Základní matematické operace jsou sčítání, odčítání, násobení a dělení. Při provádění těchto operací je vhodné si pro danou číselnou soustavu sestavit tabulky všech jednociferných součtů a násobků. Pravidla pro provádění matematických operací v různých soustavách jsou stejná, jako pravidla pro provádění operací v soustavě o základu deset.