Základy dnešního novodobého katastru nemovitostí byly položeny nejvyšším patentem rakouského císaře Františka I. ze dne 23.12.1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Jejím základem byl přesný soupis a geodetické vyměření veškeré půdy, tzv. stabilní katastr. [1] Stabilní znamená trvalý a vyjadřuje přání autorů o jeho kvalitě a funkčnosti. O kvalitě díla svědčí fakt, že současné platné katastrální mapy České republiky vycházejí z měřického operátu stabilního katastru. Zvolené základní měřítko zobrazení (1: 2880) vycházelo z tehdejšího požadavku, aby se jedno dolnorakouské jitro (tj. čtverec o straně 40 sáhů) na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec (1 sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců, 40 sáhů x 6 stop x 12 palců = 2880). [6] Podrobné měření bylo realizováno ve většině případů metodou měřického stolu (stolovým mapováním). Jedná se o metodu podrobného měření, při kterém se přímo na stanovisku v terénu vyznačují na zajištěném papíru upevněném na měřickém stole směry a vzdálenosti z tohoto stanoviska na určovaný bod. [8] V Čechách probíhalo podrobné měření v letech 1826 - 1843, na Moravě 1824 - 1836. Všechny zaměřené pozemky byly zobrazeny a očíslovány jako parcely. Výměra jednotlivých parcel byla určena ze zobrazené plochy v mapě. [1], [2] Z každé mapy byl vytvořen tzv. Povinný císařský otisk původně určený k archivaci v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Odtud byly po vzniku Československé republiky v rámci archivní rozluky otisky předány do Prahy.

Údaje stabilního katastru ale rychle stárly, a protože nebylo zajištěno jejich systematické aktualizování, bylo nařízeno jeho jednorázové doplnění, tzv. reambulace stabilního katastru. Práce byly prováděny v letech 1869 - 1881, ale v mnohem horší kvalitě, hodnota původního díla značně utrpěla. [2] Ukázka z tzv. ruční příručky nebo příruční mapy, která se používala při práci v terénu je na následujícím obrázku. Mapy stabilního katastru byly barevně kolorovány podle druhu pozemku, vodní plochy modře, louky zeleně, dřevěné budovy žlutě, zděné (kamenné) červeně, druh pozemku je vyznačen mapovou značkou. Parcelní čísla pozemkových parcel jsou do mapy psána červeně, stavební parcely černě. Stabilní katastr zavedl dvojí číselnou řadu, jednu pro stavební parcely a jednu pro pozemkové. Doplněné hranice (nový stav) jsou do mapy zakresleny červeně.

Dne 25. 6. 1871 byl přijat obecný knihovní zákon (zákon z 25. 6. 1871 č. 95/1871 ř. z. o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách), a dne 5. 12. 1874 zákon o založení nových pozemkových knih (zákon č. 92/1874 z. z. Č. o založení nových pozemkových knih pro království České a o jejich vnitřním zařízení). Bylo stanoveno, že v nových pozemkových knihách mají být zaneseny veškeré nemovitosti i práva a povinnosti s nimi spojené. Zákon stanovil, že pozemkové knihy jsou veřejné. Práva zapisovaná do pozemkových knih se nazývala vkladem - intabulací. Stanovením intabulačního principu (tj. ztotožněním okamžiku nabytí práva s okamžikem jeho veřejné publicity v pozemkové knize) a přísných a přesných formálních pravidel pro zápis, byl zajišťován vysoký soulad mezi skutečností a evidovaným stavem. [1] Soulad katastru se skutečným a právním stavem nemovitostí zajišťoval Zákon ze dne 23.5.1883 č. 83 ř. z., o evidenci katastru daně pozemkové. V roce 1896 byl katastr daně pozemkové revidován a od roku 1898 bylo i v katastru zavedeno používání metrické míry, do té doby byla v celém Rakousku (od roku 1806) zavedena jednotná míra – dolnorakouský sáh. [2] Pro nové zaměřování se postupně přestalo využívat metody grafické a zavedena byla metoda číselného měření. Výhodou číselného měření byla přesnost, síť pevných trvale stabilizovaných bodů (trigonometrických a polygonových), možnost vyjádření polohy každého zaměřeného bodu pravoúhlými souřadnicemi, možnost zpětné rekonstrukce zaměřeného bodu a možnost zobrazení zaměřeného území v jakémkoliv měřítku. Katastr daně pozemkové platil až do r. 1927. [1]

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl evidovaný katastr převzat v nezměněné formě. Během války zanedbané vedení katastru a významné změny držby v důsledku rozsáhlé pozemkové reformy neposkytovaly možnost provést podstatnější změny. K zásadním změnám dochází až od roku 1928, kdy nabyl účinnosti zákon č. 177 ze dne 16. prosince 1927 o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon). [14] Katastr daně pozemkové pozměněný novým zákonem oficiálně na pozemkový katastr, začal podstatně měnit svůj původní účel. Stal se nepostradatelnou součástí všech právních jednání o nemovitostech a jeho původní daňové poslání se začalo přetvářet na účel právní a všeobecně hospodářský. Technická úroveň nově vytvářených katastrálních map nabyla nebývalé výše. Zastaralé a nevyhovující zobrazení pozemků a budov v zastavěných částech měst se začalo nahrazovat moderním, podrobným a přesným zobrazením, zpravidla v měřítku 1:1000 nebo 1:2000. Nově vyhotovované katastrální mapy byly zobrazovány v lokálním národním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), charakterizovaným Besselovým elipsoidem a Křovákovým konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze. [1] Pozemkový katastr se skládal z operátu měřického, operátu písemného, sbírky listin (podle kterých se provádějí zápisy v pozemkovém katastru) a úhrnných výkazů. Pozemkový katastr byl velmi přesný a spolehlivý především do r.1938. [14] Slibný rozvoj katastru, a zejména nové mapování, narušily válečné události, druhá pozemková reforma v roce 1945, poválečné konfiskace a přídělové řízení, a komunistický převrat v roce 1948. Pozemkový katastr se používal až do roku 1956, Katastrální zákon č. 177/1927 Sb. zákon byl definitivně zrušen až zákonem č. 46/1971 Sb. o geodézii a kartografii. [1], [14] Na následujícím obrázku je ukázka z pozemkové knihy, konkrétně knihovní vložka 4 pro katastr obce Janovice. Knihovní vložka má oddíly A, B a C. Oddíl A obsahuje seznam nemovitostí, oddíl B nabývací tituly (smlouvy trhové, směnné, dědictví), oddíl C jiná práva (zástavní smlouvy, služebnost apod.). Černou barvou jsou překryty původní německé názvy v pozemkových knihách.

Po skončení 2. světové války přinesly poválečné konfiskace zásadní změny vlastnických práv k nemovitostem. Byl prolomen intabulační princip, na kterém byla založena funkce a spolehlivost pozemkových knih a vlastnické právo přecházelo na přídělce dnem převzetí držby. Vznikal zcela nový právní stav, který byl v hrubém nesouladu se stavem katastru a pozemkových knih. Dne 8.5.1947 byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, který velice zjednodušil zápisy do pozemkových knih a zásadně změnil principy desítky let platného knihovního práva. Připuštěno bylo používání provizorních a málo přesných měřických podkladů. Příděly nebyly zaměřeny a nové hranice nebyly v katastrálních mapách zobrazeny. Původní technické podklady (grafické přídělové plány) jsou přitom již často nečitelné, poškozené nebo jsou i ztraceny. Dne 1. 1. 1951 nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník (tzv. střední občanský zákoník), který výslovně stanovil, že stavba není součástí pozemku. Došlo i k definitivnímu opuštění intabulačního principu zápisů do pozemkových knih a vlastnictví se nadále nabývalo samotnou smlouvou nebo přecházelo ze zákona, výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. Střední občanský zákoník završil postupný úpadek významu a spolehlivosti zápisů v pozemkových knihách i v pozemkovém katastru. [1]

Socialistické hospodářství bylo založeno na plánování zemědělské výroby, proto byla v roce 1956 založena Jednotná evidence půdy (JEP). Pozemkový katastr byl opuštěn a přestal být nadále udržován. Soukromá práva k nemovitostem nepodléhala v letech 1951-1964 žádné úplné a systematické evidenci, užívání pozemku bylo nadřazeno vlastnictví. [2]