Teoretická část práce se zabývá obecným popisem a technologií bioplynových stanic a výčtem uveřejněných nehod, které se na nich v minulosti odehrály. Práce popisuje legislativu prevence závažných havárií v České republice i v Evropské unii. Dále práce zabývá analýzou rizika, jejími jednotlivými kroky a vybranými nejčastějšími metodami analýzy rizika. Část práce je věnována popisu zveřejněného návrhu na metodu analýzy rizika bioplynových stanic z italské univerzity. K metodě je přiložen komentář autorky a navrhnutí postupu analýzy rizika do praktické části s využitím metody LOPA. Praktická část se zabývá odpovědí na vybrané tři výzkumné otázky, které se týkají přijatelnosti rizika bioplynové stanice z hlediska okolních obyvatel, majitele provozu a pracovníků na provozu. V praktické části jsou využity představené metody analýzy rizika společně s metodou LOPA, která se prokáže jako vhodná pro analýzu rizika bioplynových stanic. Postup a výsledky jsou diskutovány.
