Abstrakt:
Práce je zaměřena na Hagii Sofii a její roli v politice tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, za jehož vlády byla v červenci 2020 přeměněna na mešitu. Práce představuje historicko-politický kontext a symboliku, kterou Hagia Sofia za svou existenci jako kostel, mešita a muzeum zastávala, a objasňuje, proč je v mnohých ohledech tolik výjimečná a jak tuto důležitost prezident Erdogan využívá ve svůj prospěch. Skrze analýzu oficiálních prohlášení turecké vlády ohledně Hagie Sofie práce ukazuje, že se v přeměně Hagie Sofie na mešitu zrcadlí mnohé aspekty prezidentovy politiky jako proislámské a neo-osmanské postoje, potřeba dokázat suverénnost země nebo jeho role zachránce všech muslimů. Se zaměřením na silně polarizovanou společnost Turecka a jeho politickou scénu, dochází autorka k závěru, že přeměna Hagie Sofie na mešitu i přes pozornost, kterou obdržela na mezinárodní úrovni, měla politický dopad pouze na domácí půdu. Prezident Erdogan se tímto krokem snažil kompenzovat ztráty voličů z posledních let a získat tak přízeň z řad konzervativců a nacionalistů. Přeměna Hagie Sofie nicméně nepřinesla v tomto směru očekávané výsledky, vůči opozici prezident a jeho strana AKP i nadále ztrácí.
