Abstrakt:
Úvodní část práce sleduje problematiku západního přístupu ke koptské církvi v kontextu definování Koptů jako přímých potomků a dědiců starého Egypta. Analyzuje vývoj takovéhoto přístupu skrze kolonizaci Egypta a její implementaci v rámci sebepochopení Koptů jako etnicky pojatého národa s kořeny ve starém Egyptě. V další části je ukázáno, jakým způsobem se tato myšlenka projevuje v neo-koptské ikonografii v její praxi i teoretických pojednáních o koptských ikonách. Poslední pasáž je věnována theologickému ukotvení ikon v koptské orthodoxní církvi.