Tato práce reflektuje ústavní péči o děti slabomyslné a psychiatricky nemocné v první polovině dvacátého století. Pramennou základnu tvoří dokumenty vzniklé především z činnosti dvou psychiatrických ústavů cílených na děti a mládež, těmi byly Zemská léčebna v Opařanech a Soukromý ústav ve Slatiňanech. V práci jsou použity také dokumenty osobní povahy pro rekonstrukci praxe ústavu pro dospělé psychiatrické pacienty. Diplomová práce z různých úhlů pohledu zkoumá přístup k duševně znevýhodněným dětem, sleduje odborný diskurz lékařů, přístupy zaměstnanců v ústavech, pohnutky rodičů umisťujících své dítě do ústavní péče a prostřednictvím vzpomínek dospělého pacienta i vliv, jaký měla na chovance samotná instituce.
