Abstrakt:
Období od 15. do 17. století bylo spojeno s osmanskou expanzí do Evropy. V situaci politického a náboženského ohrožení byly postoje křesťanů k islámu určovány především strachem a protimuslimskými stereotypy. Způsob psaní o islámu však souvisel s konfesním bojem uvnitř křesťanství. Už v době bojů mezi českými husity a katolíky byli protivníci spojováni s muslimy. Podobný fenomén se stal později ještě zjevnějším v diskusích mezi luterány, kalvinisty a katolíky. Jak protestanti, tak katolíci obviňovali druhou stranu ze spřízněnosti s islámem. Existovali i autoři, kteří naopak volali po jednotě křesťanů v boji proti Osmanům, v obou případech však bylo téma islámu jen součástí komunikace mezi křesťanskými konfesemi. Jak katoličtí, tak protestantští polemikové psali výhradně pro křesťanské čtenáře a stavěli islám do protikladu k pravověří. Renesanční humanisté však chtěli někdy oslovit i muslimy a hledali společnou půdu mezi křesťanstvím a islámem. Někteří z nich spatřovali v islámu předstupeň křesťanství. Existovali však také racionalisté, kteří dávali islámskému unitárnímu monoteismu přednost před křesťanským trojičním monoteismem. Postoje k islámu byly součástí diskuse mezi katolicismem, protestantismem a moderním racionalismem.
