Abstrakt:
Předkládaná disertační práce se zaměřuje na témata, kterým se dosud historikové věnovali spíše sporadicky. Na rozdíl od budování kariéry ambiciózními aristokraty se ti urozenci, kteří z nějakého důvodu na boj o úřady rezignovali, netěší valnému zájmu badatelské veřejnosti. Podobně jsou na tom i šlechtici původně předurčení ke kariéře v církvi, kteří však řady duchovenstva opustili, a obecně také mladší synové z urozených rodin a jejich životní strategie. Osobnost hlavního hrdiny této práce, hraběte a později knížete Waltera Xavera z Dietrichsteina, v sobě spojuje všechny zmíněné atributy: byl jedním z mladších synů, původně byl zaslíben církvi a na rozdíl od svých slavných předků se nikdy neuchytil u dvora.
Na základě studia pramenů, jež se vztahují k Dietrichsteinově výchově a vzdělávání v dětství a mládí, ke snaze jeho otce knížete Ferdinanda zajistit synovi zabezpečení v podobě kanonikátů a prosadit jej v nejvyšších duchovníh kruzích, ke zdravotním stavu Waltera Xavera i k dalším rozhodujícím momentům jeho života, by proto měla být zodpovězena hlavní otázka: proč se Dietrichstein nepokusil získat nějakou prestižní funkci u dvora a jaké faktory mohly být příčinou jeho pasivity.
