Práce se vyrovnává s pojmem tvůrčí psaní a aktualizuje jeho vnímání na základě českého diskursu. Text nastiňuje vývojové tendence oboru s přesahem k současnému stavu. Je využito základních principů metody orální historie za pomoci rozhovorů s pamětníky a vybranými lektory. Hlavním cílem výzkumu je představit vývoj institucionální výuky tvůrčího psaní v kontextu české literární kultury.
