Práce shrnuje známé informace o postupu christianizace českých zemí od 9. do 13. století a uvažuje o podobě předkřesťanského kultu na našem území na základě poznatků čerpaných z písemných pramenů. Věnuje se lokalitám, které jsou obvykle prezentovány jako předkřesťanská "kultovní místa" a výstavbě prvních kostelů na Moravě i v Čechách. Následně vyhodnocuje, zda dochází k průniku těchto lokalit a zda lze potvrdit teorii o výstavbě kostelů na místech staršího kultu. Hlavní část práce se soustředí na jevy objevující se do 13. století, které jsou označovány za přežitky původního slovanského "náboženství". Nejdříve se věnuje přežitkům zaznamenaným v písemných pramenech především v hagiografické a homiletické literatuře a následně přežitkům dokládaným archeologicky. Na základě teorie S. N. Balagangadhary se práce také zamýšlí nad tím, zda je vhodné automaticky předpokládat, že staří Slované měli "náboženství" v dnešním slova smyslu, a poukazuje na křesťanské předpoklady a předporozumění, která se objevují jak v raných křesťanských textech, tak v současné odborné literatuře.
