Abstrakt:
Příspěvek se snaží v interdisciplinárním přístupu kulturních dějin a filologie popsat způsoby a charakteristiky cestování v evropských provinciích Osmanské říše v období od 15. do druhé poloviny 19. století, kdy změnu přinesl pozvolný nástup železnice. Pozornost bude soustředěna především na fenomén tzv. karavansarajů a hanů, tedy zájezdních hostinců, které se nacházely ve městech a v blízkosti hlavních cest a které nabízely nejen nocleh a zotavení, ale stávaly se také specifickým atributem kolektivní paměti. Předpokládaly určité mechanismy chování a sounáležitosti s ostatními poutníky. Příspěvek se tedy zaměří především na každodenní život, modely tohoto chování a tradice s těmito tématy související.
