Práce se snaží vysledovat historické kořeny českého antiklerikalismu v novověkých evropských dějinách. Zaměřuje se na jeho specifika v kontextu českých dějin. Její snahou je postihnout hlavní vlivy, působící na jeho rozvoj. Jako významný činitel upevnění těchto myšlenek je zde identifikováno vlastenecké hnutí obrozeneckého období, kdy dochází k razantní změně vnímání jeho obsahu, a antiklerikalismus se stává populárním myšlenkovým stereotypem, pevně zakořeněným v české společnosti.
Hlavní část práce mapuje dějiny antiklerikalismu od počátku národního obrození po období první republiky. Věnuje se šíření antiklerikálních myšlenek v Čechách a na Moravě a jejich pojetí v různých dějinných etapách. Popisuje způsoby šíření této ideologie nejprve prostřednictvím jednotlivců a později organizovanými spolky. Práce se zaměřuje na konkrétní představitele českého antiklerikalismu, kteří svými názory ovlivnili českou společnost.