Tato práce se zaměřuje na současný šamanismus a neošamanismus. Vychází z literatury i z vlastního výzkumu. Nejprve nabízí stručný nástin vývoje těchto konceptů. Ukazuje, že má religionistika problém s tím, jak šamanismus a neošamanismus chápat. Tento problém spočívá v tom, že religionistika nemá jedinou definici náboženství. V případě šamanismu a neošamanismu není zcela jasné, zda je vhodné je chápat jako náboženství. Proto je raději označuji jako spirituality. Ovšem ani rozdíl mezi náboženstvím a spiritualitou není z religionistického hlediska neproblematický. Šamanistická i neošamanistická spiritualita podle mě směřuje k integraci všeho do jednoho celku skutečnosti. Kvůli mnohotvárnosti šamanismu a neošamanismu navrhuji rozlišit tři aspekty každého z nich, totiž aspekt rituální, aspekt kosmologický a aspekt sociální. Díky tomu lze šamanismus a neošamanismus odlišit od soukromého experimentování s psychotropními látkami. Šamanismus a neošamanismus nezbytně zahrnuje léčivé působení v širokém smyslu slova, a proto má šaman či neošaman nezbytný význam pro společnost, ve které žije. Za druhé se snažím šamanismus a neošamanismus srovnat. Jejich rozlišování umožňuje mluvit o vlivu obojího na sebe navzájem a odlišit jejich různé inspirační zdroje. Obojí se může lišit tím, na jaké společenské podmínky reaguje. Spíše v případě neošamanismu také dává smysl mluvit o tendencích vzdalujících neošamanismus spiritualitě a přibližujících ho naopak nástroji k získání soukromé psychotropní nebo extatické zkušenosti.