Abstrakt:
Tato práce se snaží poukázat na to, jak podle Immanuela Kanta vzniká naše poznání. S oporou v Kantově Kritice čistého rozumu se pokusí osvětlit postup transcendentální dedukce kategorií. Zaměří se na jednotlivé kroky dedukce, ve které se Kant snaží dokázat objektivní platnost pojmů našeho rozvažování. Zvláště se bude věnovat roli syntézy, jednoty vědomí a syntetické apercepce, neboli sebevědomí, v konceptu našeho poznání. S Kantem ukáže, jak je poznání založeno ve spojení myšlení, neboli rozvažování a smyslovosti. Za hranicemi naší smyslovosti nelze podle Kanta o poznání vůbec hovořit.
