V předložené diplomové práci jsme se zabývali laboratorní diagnostikou patogenních leptospir. Zaměřili jsme se především na porovnávání dvou sérologických metod: ELISA a mikroaglutinaci-lýza (MAL). Nejprve jsme pomocí imunoenzymatické metody ELISA testovali vzorky krevních sér na přítomnost leptospirových protilátek IgM a IgG. Krevní séra jsme získali ze sérové banky Armády České Republiky. Vzorky byly po nutnou zákonem stanovenou dobu deseti let uchovávány při -80°C. Pozitivní séra měla koncentraci IgM vyšší jak 20 IU/ml. Při stanovení protilátek IgG byla považována za pozitivní taková séra, která měla koncentraci vyšší než 9 IU/ml. Z celkového počtu 450 testovaných krevních sér bylo 136 (30,22 %) sér IgM a 108 (24 %) IgG pozitivních. Snažili jsme se také porovnat hladiny protilátek u vojáků před výjezdem na misi a po návratu z ní. Mezi těmito výsledky však nebyla nalezena žádná souvislost, která by vypovídala o onemocnění leptospirózou. Dále byly testovány vzorky krevních sér pocházejících od vojáků, kterým byly krevní vzorky odebrány ihned po návratu ze zahraničních misí. Ze 71 prošetřených vzorků jich bylo 12 (16,9 %) IgM a 7 (9,86 %) IgG pozitivních. Pouze u jednoho krevního séra byla nalezena zároveň pozitivita u IgM i IgG. Druhou sérologickou konfirmační metodou MAL jsme vyšetřili 103 krevních sér, které byly vybrány ze sady sérové banky AČR. Dále bylo prošetřeno 19 vzorků pocházejících od vojáků z misí. Tyto vzorky byly vybrány na základě vysokých hladin koncentrací IgM či IgG, které byly zjištěny předcházející metodou ELISA. Nejvíce pozitivních reakcí vzorků ze sérové banky AČR (18) bylo zjištěno se sérovarem č. 11, kterému odpovídá L. sorex-jalna v titru 1:100. Z 19 vzorků pocházejících od vojáků u misí byl pozitivní pouze jeden, který také prokazoval pozitivní reakci se sérovarem č. 11, L. sorex-jalna v titru 1:100.
