Abstrakt:
Rousseau byl vnímán jako reformátor rodinného štěstí, a to pro svou představu ženy jako pozorné matky a manželky, kterou popsal v pedagogickém spise Emil čili O vychování a v románu Julie čili Nová Héloisa. Péče o děti a dohled nad jejich výchovou by se měly stát hlavním posláním v životě žen. Kritizoval jejich rušný společenský život, pro který si ženy nemohly dovolit pečovat o své děti. Tím, že bude žena respektovat svoji tradiční roli, si navíc získá ve společnosti úctu. Vnímání Rousseauových spisů ve střední Evropě bylo stejně rozporuplné jako ve Francii, neboť ženy měly ve středoevropském prostoru jiné sociální postavení a šlechtické kruhy nemohly přijmout jeho názory týkající se společenské rovnosti.
